Co dělám špatně?

26. srpna 2016 v 11:01 | Ellby |  E.
Znáte ten pocit, když všechno co uděláte nebo řeknete je špatně? Tak takhle se teď cítím já. Prakticky neustále. V srpnu jsem moc doma nebyla (prakticky vůbec), protože téměř čtyři týdny lítání po zahraničí i po naší milované republice se na čase hodně podepíše. Když tedy všechen ten shon skončil, byla jsem ráda, že budu ten poslední týden prázdnin doma. Stihnu si nakoupit věci do školy, vidět se se všemi kamarádkami a užít si vzácné chvíle, kdy nemusím řešit, že nerozumím výkladům v Chemii a že se mi přes prázdniny vykouřila z hlavy většina informací, které jsem tam před přijímačkami tak pracně naskládala.

Když jsem se ale v pondělí probudila a promluvila na prvního člověka, kterého jsem uviděla (moje sestra), zjistila jsem, že nemám zase tak sluníčkovou náladu, jakou jsem čekala, že budu mít. Občas se mi stává, že se probudím a všechno je v pořádku. Uvnitř mám dobrou náladu a plánuju si, jak tento den bude skvělý. Ani nevím proč jsem ale na lidi hnusná, a že je chyba ve mně mi dojde až později.
Nebudu tu rozepisovat, kvůli jaké kravině jsme se pohádaly (a že je to opravdu velká kravina), protože se zato zčásti i celkem stydím. Vina není jen na mé straně, ale z větší části na tom mám podíl já a uvědomuji si to. Problém je v tom, že když se někdo v naší rodině pohádá, všichni to začnou řešit a najednou je z komára velbloud. Všichni jsou na sebe naštvaní (nebo respektive jsou všichni naštvaní na mě a sestru) a neustále se připomíná, že to je opravdu strašné a takové chování se rozhodně nebude tolerovat. V takových chvílích ona, jakožto dvaadvacetiletá slečna, si většinou na pár dní odejde k příteli, dokud se "bouře nepřežene" a přijde už do klidného prostředí. A hádejte, kdo tu zůstane a celou dobu se cítí jako nemožný blb?


Nejhorší na tom je, že všechno si to zasloužím. K lidem se umím občas chovat fakt hrozně a vím o tom. Jenže v tu chvíli, jako bych měla zatemněný mozek. Nepřemýšlím a střílím okolo sebe protivnost a posměšky. Chtěla bych se v tomhle ohledu změnit, ale prostě nevím, kde je problém. Mám ráda lidi, ráda se směju a těší mě být ve společnosti někoho, koho mám ráda. Ale pak najednou jsou dny, kdy si každou větu pronesenou jiným člověkem vezmu osobně a mám pocit, že ten dotyčný mě chce naštvat, urazit nebo se mi posmívá. Potom v zájmu vlastní ochrany pronesu něco, co se lidí většinou dotkne. A jak jim teď chcete vysvětlit, že jste to tak vlastně nemysleli?

Nyní se snažím držet se věty, kterou jednou pronesla moje dobrá kamarádka - je to totiž asi jediná věc, která si myslím, že by mi mohla pomoct: "Víš..ty jsi strašně super. Jenže jsi zvyklá čekat od lidí vždy to nejhorší. Za vším vidíš nějakou křivdu. Vnímej lidi víc pozitivně."


Takže můj nynější cíl je vnímat okolní svět vždy v dobrém. Ať se děje cokoliv. Budu doufat, že moje špatné vlastnosti se tímhle potlačí. Jinak fakt už nevím, co dělat.

--------------------------------------------------------------------------------

Omlouvám se za ten rozkecaný článek, ale potřebovala jsem to někde vypumpovat..
Jestli jste to přečetli celé - tleskám:D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ash23655 Ash23655 | Web | 1. září 2016 v 21:14 | Reagovat

To zvládneš :) zkus v rozhořčeném stavu se zastavit a 10x se nadechnout a vydechnout a říct si, že to je ok :)

2 MarcoX MarcoX | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 11:50 | Reagovat

Čekám na nový zajímavý článek na svém blogu

3 NaTyy NaTyy | Web | 10. července 2017 v 18:07 | Reagovat

Prosím o vyjádření k tomtu článku: http://n-kone.blog.cz/1707/srdcove-dame-odzvonilo-aneb-na-scenu-prichazi-janin-denik . at nenaletí další člověk a grafik! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama