Srpen 2016

Co dělám špatně?

26. srpna 2016 v 11:01 | Ellby |  E.
Znáte ten pocit, když všechno co uděláte nebo řeknete je špatně? Tak takhle se teď cítím já. Prakticky neustále. V srpnu jsem moc doma nebyla (prakticky vůbec), protože téměř čtyři týdny lítání po zahraničí i po naší milované republice se na čase hodně podepíše. Když tedy všechen ten shon skončil, byla jsem ráda, že budu ten poslední týden prázdnin doma. Stihnu si nakoupit věci do školy, vidět se se všemi kamarádkami a užít si vzácné chvíle, kdy nemusím řešit, že nerozumím výkladům v Chemii a že se mi přes prázdniny vykouřila z hlavy většina informací, které jsem tam před přijímačkami tak pracně naskládala.

Když jsem se ale v pondělí probudila a promluvila na prvního člověka, kterého jsem uviděla (moje sestra), zjistila jsem, že nemám zase tak sluníčkovou náladu, jakou jsem čekala, že budu mít. Občas se mi stává, že se probudím a všechno je v pořádku. Uvnitř mám dobrou náladu a plánuju si, jak tento den bude skvělý. Ani nevím proč jsem ale na lidi hnusná, a že je chyba ve mně mi dojde až později.
Nebudu tu rozepisovat, kvůli jaké kravině jsme se pohádaly (a že je to opravdu velká kravina), protože se zato zčásti i celkem stydím. Vina není jen na mé straně, ale z větší části na tom mám podíl já a uvědomuji si to. Problém je v tom, že když se někdo v naší rodině pohádá, všichni to začnou řešit a najednou je z komára velbloud. Všichni jsou na sebe naštvaní (nebo respektive jsou všichni naštvaní na mě a sestru) a neustále se připomíná, že to je opravdu strašné a takové chování se rozhodně nebude tolerovat. V takových chvílích ona, jakožto dvaadvacetiletá slečna, si většinou na pár dní odejde k příteli, dokud se "bouře nepřežene" a přijde už do klidného prostředí. A hádejte, kdo tu zůstane a celou dobu se cítí jako nemožný blb?

Vyhněte se přejídání!

25. srpna 2016 v 13:48 | Ellby |  Rady a tipy
Známe to všichni. Jsme najezení, ale jediné, po čem náš žaludek touží je kousek sušenky...nebo dezertík...nebo čokoláda. Tak se zvedneme a jdeme si dát to, na co máme chuť. Místo abychom ale odešli s jednou věcí a spokojili se, zůstaneme v kuchyni a co uvidíme, tak to sníme. Doslova. Z kuchyně potom odcházíme s nacpaným břichem a hodinu odfukujeme, než zase dostaneme na něco chuť:D. V tomto článku se pokusím zmínit věci, které mi pomáhají zabránit snězení celé ledničky a stresu kvůli spoustě jídla, kterou jsem snědla.